Kapitola 31. Změna barvy

13. září 2007 v 0:28 | Breila |  Jonap Isabella
bez proslovů vesele čtěte..ale nezapomínejte komentovat.(Já jdu spát, jsem vážně unavená, občas nevím, kdo chce pokračování víc, jestli vy, nebo já:-) ).


"Dobré ráno." Pozdravila jsem rozverně ve Velké síni.
Draco už byl zpět mezi ostatními a zcela v pořádku. Občas měl ještě tendence předstírat, že ho něco bolí, ale jeho záchvaty simulantství mě nechávaly chladnou.
"Nějaká veselá." Poznamenal Zabiny.
"Na rozdíl od tebe." Zpražila jsem ho.
Nepěkně se zatvářil, ale nijak mi neodpovídal. Už si zvykl držet se ode mne dál. Jen ten jeho zvyk, sledovat mě, ho nějak neopouštěl. Vždy když měl možnost si mě prohlížel, ale jakmile jsem mu dala najevo, že o tom vím, předstíral nezájem.
Nevšímala jsem si ho a to mi po několik týdnů před a během Vánoc pomáhalo.
Jen kdyby mě nesledoval.
Musela jsem si od teď dávat pozor. Stejně jako na Pansy. S Dracem už nebyli, alespoň ne otevřeně a tak měla většinou pocit, že mi to musí nějak připomínat. Nenáviděla mě a žárlila na pozornost, kterou mi přese všechno bledolící chlapec věnoval.
"Co dneska máme?" zeptala jsem se vesele, zatímco jsem odhadovala potřebné množství sirupu na ovesnou kaši.
"Blocklehursta." Uchechl se Grebbe a Goyle se také div nezadusil šťávou.
Další podezřelá věc. Spolkla jsem sousto a potichu se zeptala.
"Něco se chystá?"
Draco vedle mě po tom viditelně pookřál. Zmijozelsky se na mě usmál.
"Tak trochu jsme si včera pohráli. Ten idiot nic nepozná, bude to zábava."

"Vítejte." Vypískl náš nový učitel obrany proti černé magii, když vešel do místnosti.
Jeho kvality se projevily už brzy po začátku roku a dnes již nikdo nepochyboval o tom, že je to skutečný hňup a to nejen podle jména. Dokázal nám to při nesčetných příležitostech, ale ta dnešní měla být teprve vrchol.
Když vám totiž zmijozel řekne, že to bude zábava, jistě to tak bude. Jen záleží na tom jaká…
Na Obranu jsme chodili smíšeně, protože ne každý měl tu možnost, nebo chuť pokračovat ve studiu až na OVCE. Krom nás zmijozelských tady bylo velké množství nebelvíru a havraspáru. Mrzimor jen omezeně.
"Začneme." Řekl zaníceně a přehodil si svůj řídký vous přes rameno.
Další známka stupidity, jak jsme poznali. Totiž, profesor Blocklehurst to dělal vždy, když si myslel, že venku prší. Nechápali jsme proč, ale on byl už tak dost zvláštní osobnost, natož aby nám něco vysvětlil tak jak měl.
"No tak, ztište se. Ticho prosím." Umlčel žáky v zadní řadě a dál pokračoval.
"Dnes budeme probírat bubáky." A v jeho očkách něco zazářilo.
"Ale pane, ty jsme probírali už ve třetím ročníku." Namítla Hermiona.
Blocklehurst se jen samolibě zatvářil a zvedl svůj špinavý nos o pár stop výš. "Ano, právě proto. Nemusím vám tedy vysvětlovat, jak takového bubáka porazit. Až řeknu teď, odklopím víko této krabice a-."
Jenže nedopověděl. Víko krabice, jež tak příhodně ležela na stole, se otevřelo. Z ní se vyhrnul ven bubák a namířil si to přímo na něj. Jen už neměl svou podobu a přeměnil se v to, čeho se náš profesor nejvíce bál.
Celá učebna lehla smíchy. Téměř všichni se neudrželi při tom pohledu. Bylo evidentní, že pan Lucanylus nejenže se bojí slepice, ale ještě si s tím neumí poradit. V obličeji mu naskákaly ošklivé temně fialové fleky a on se chytil za fousy.
Přikrčil se k zemi a začal kvokat, vykuleně sledujíc svého bubáka.
Všichni se hlasitě smáli a sotva popadali dech.
Bubák se dál blížil k našemu "nebojácnému" a "světaznalému" učiteli, který nám byl skutečně velkým příkladem odvahy a rozvahy.
"Tak a teď ať nám vykládá o tom., že to máme znát." Popadal se za břicho Zabiny.
Nakonec někdo ve předu našel sílu dojít tam a postavit se mezi tu "bestii",jak příhodně vykřikoval Blocklehurst a něho.
Byla to nějaký kluk z mrzimoru. Dost hloupý, aby se o to pokusil sám. Síla jeho protivníka na něj dolehla a on poznal, že na to stačit nebude.
Bylo to zřejmé i dalším.
Zmijozelové se dál váleli smíchy a ostatní jen stěží chápali, co mají vlastně dělat.
Musela jsem mu pomoct. Sám na to nemá.
Vyskočila jsem z lavice a rozeběhla se dopředu. Vytáhla jsem hůlku a stoupla si před bubákovi oběti. K mé úlevě to brzo došlo i dalším a také se připravili s hůlkou v ruce za mne.
Tu najednou všichni ztichli.
Bubák se zatočil a přeměnil. Teď mlčeli i ostatní, protože takový výjev se jen tak nevidí.
Bubák vždy zobrazoval to, čeho se dotyčná osoba bála nejvíce.
Polkla jsem odhodlaně namířila hůlkou na blížící se "cosi". Chtěla jsem vidět víc.
Přede mnou se ve vzduchu pohupovalo zrcadlo. Bylo lesklé a velké, zasazené do těžkého, dřevěného rámu.
Obraz v něm byl určen mě, ale nevím, jestli z toho nezahlédli něco i ostatní.
Temná postava v kápy stála nad otevřenou propastí. Kolem kvetly černé květy a mlha obestírala okolí. Cosi zavířilo vzduchem uvnitř obrazu a z dálky byl slyšet zpěv. Byl táhlý o jediném hlasu. Mrazilo při něm v žilách.
"Riddikulus." Pronesla jsem po chvíli odhodlaně.
Ostatní mě v tom nenechali. Každý, kdo chtěl, mohl zkusit své štěstí s bubákem.
Jen na okamžik jsem se zamyslela, co mi to vlastně ukazoval a pak jsem to zatlačila pryč zew svého vědomí. Ta představa byla vážně děsivá.
On mi totiž ukazoval mou nejhorší obavu - totiž to, že ztratím někoho blízkého.
Temná postava byla smrt.
Profesor se mezitím vyhrabal na nohy a ještě se roztržitě tahal za vous, když přemýšlel, odkud se vzala ta slepice.
Všiml si nás a další záchvěv nevole ho opustil. Byl to zase ten náš bláznivý Blocklehurst. Naparující se, co všechno dokázal. Vždyť nás naučil zahánět bubáka.
Ještě štěstí, že nebyl tak hloupý a poznal, kdo mu nastražil tu past. Shodou okolností to řekl před našim kolejním ředitelem na obědě a trest viníka zaručeně neminul.
Můj škodolibý rarach vesele poskakoval uvnitř, když Draco přišel s tím, že má školní trest.

Během oběda na mě čekalo ještě jedno překvapení.
Vzkaz od přátel.
Byl jednoduchý a stručný. Mě nesmírně potěšil. Vždyť teprve dnes se Harry vrátil z ošetřovny a už se chtějí sejít.
Rozluštila jsem jejich šifru a dopis schovala do kapsy.
Dnes? Kdy a kde…
Vzala jsem nový kus pergamenu a na jednu stranu jsem naškrábala odpověď.
Kuchyň.. v šest večer.
To bylo celé. Pečlivě jsem to zarolovala a poslala po sově zpět. Byla to školní sova.
Museli jsme si hlídat i poštu. Přeci jen, nenechávali jsme nic náhodě.
V šest večer jsem dorazila i s mým malým překvapením do kuchyně. Skřítkové mě uvítali a jak jsme se již předtím dohodli, pomáhali mi s mým trápením.
Za nedlouho se objevil i Ron s Harrym a Hermionou.
"Joe." Přivítali mě nadšeně a Ron se hned dal okukovat naší dosavadní práci.
"To je pro nás?" zeptal se a natahoval se pro dobroty vystavené před ním.
Společně se skřítky jsme totiž vyráběli různé pokrmy a lahůdky, které jsme skládali na stříbrné tácy. Bylo tu od každého něco.
"Rone, vždyť už jsi po večeři." Napomenula ho Hermiona. Jen pokrčil rameny.
"Nech to být." Pleskla jsem ho se smíchem přes ruce.
"Co to děláš?" zeptal se Harry, který mezitím objevil mé skryté překvapení.
Usmála jsem se a mrkla na Stingweho. Pohodlně ležel na jednom z dlouhých stolů a vše sledoval svým podivným výrazem.
"To je pro něho." Řekla jsem měkce a ukázala na svého kočkodlaka, který se nechal od Harryho podrbat.
"Vůbec nechce jíst, tak mě napadlo, že mu dám na výběr."
"Ten je krásný." Obdivovala ho Hermiona.
"Vždyť je to jenom kočka." Protestoval Ron. Za to si ovšem vysloužil pohoršený pohled můj a Stingweho.
"Rone, copak ho nepoznáš když ho máš před sebou? To není kočka, je to kočkodlak." Opět ho má kamarádka zpražila.
Ron jen zakroutil očima, jakože to je stejně jedno. Jeho zajímalo spíš to jídlo.
"Odkdy ho máš?" vyzvídala Hermiona.
"Od Vánoc, byl to dárek." Řekla jsem šťastně a opatrně jsem nalévala mléko do jedné misky.
"Je vážně krásný." Zhodnotila ho ještě jednou.
Harry mezitím poodešel kus stranou a bavil se s nějakým skřítkem. Bylo na něm poznat, že ho to těší. Ron nenápadně ochutnával všechno před sebou, bylo mi líto mu říkat, že něco z toho je obyčejné žrádlo pro kočky. Hermiona si mě bedlivě prohlížela a nakonec to nevydržela.
"Tak to vyklop, proč jsi tak šťastná?"
"Já?" oponovala jsem. "Nejsem, myslím."
Podívala se na mě ještě jednou tím svým pohledem, který měl tolik společného s profesorkou McGonagallovou, když vás přistihne při něčem špatném.
"Nezapomeň, poznám to." Řekla trochu výhružně. Načež se zasmála.
Harry se k nám zase vrátil a zapojil se do hovoru. "Co poznáš?"
"Joe mi dala k vánocům takový dárek. Je to mudlovský přívěšek. Zbarvuje se podle toho, jakou máš náladu." Vychloubala se radostně. "Jenže ona ho zakouzlila tak, aby zobrazoval to, jak se cítí. Pomáhá nám to poznat, kdyby bylo nebezpečí." Shrnula to a vytáhla zpoza hábitu svůj medailonek. Měl tvar motýla a jeho povrch se teď lesk tmavě mordou barvou.
Harry si ho obdivně prohlídnul a pochválil mě za skvělou práci. Obvykle nebylo snadné něco mudlovského začarovat tak, aby to fungovalo i u nás. Bylo to štěstí.
Pak jsme se ještě dlouho bavili o všem možném. O dnešním dnu, Dracově trestu a nakonec o tom, kde jsem byla včera večer.
Byli zvědaví na mé vylíčení plesu a já to popsala dopodrobna. Jen jednu věc jsem vynechala. Nezmínila jsem se o Snapeovi. Harry ho neměl rád a ani ostatní ne. Nemohla a ani nechtěla jsem jim o něm cokoliv říkat. Beztak by ho podezírali.
Když jsem se dostala k popisu našeho rozhovoru s Marared, také je zaujala její poslední věta. Něco temného se blíží. Říkala a já na to nezapomněla.
Varovala jsem je, i když jsem nevěřila, že by se to mohlo týkat jich. Přesto se ještě vyptávali na podrobnosti.
Když jsme doprobrali ples a moje "hlášení" pro kamarády, přešla na řadu ta zajímavější část.
Tedy způsob jak přinutit Stingweho něco jíst.
Vážně mi dělal starosti, protože odmítal jíst to, co mu až doposud servírovali skřítkové.
Postavila jsem ho před misky a čekala.
Nejdřív na mne vrhl pohled typu, "ty jsi asi blázen". Nakonec přeci jen pomalu chodil sem a tam a očuchával nabídku. Tu a tam do něčeho strčil čumákem, ale jinak se od všeho odvracel. Nakonec se jen líně rozvalil na stole a opovrhoval jakýmikoliv pokusy.
Rozmrzele jsem skřítkům poděkovala a omluvila se, že jsem je obtěžovala zbytečně. Ujistili mě, že to nevadí a zase vše odnesli.
Stingwe předstíral nezájem. Mě ale neoklamal, pokukoval tu a tam po dveřích.
"Tak si běž." Vyhrkla jsem na něj po chvíli, když jsem to už nemohla vydržet.
Zase se na mě záhadně usmál, mrskl ocasem a už pelášil pryč.
"On ti rozumí?"
"Rone." Povzdechla si Hermiona nešťastně.
"Pane profesore." Pozdravil Draco o něco později, když vešel po vyzvání do jeho kabinetu. Snape mu udělil za tu událost s Blocklehurstem školní trest. Ne snad, že by mu bylo jeho kolegy líto, ale nemohl ho nepotrestat, když důkazy byly přímé.
Navíc potřeboval připravit další várku tlustočervů.
"Pusťte se do práce." Vyzval bledolícího chlapce a mávl rukou směrem ke krbu.
Draco zhnuseně shledal, co má dělat a zatvářil se ještě neliběji.
Mistr lektvarů mu nevěnoval pozornost, ačkoliv jeho tiché stížnosti se donesli až ke stolu, kde obvykle opravoval úkoly.
"Ehm, pane profesore?" vyrušil jej chlapec.
Snape jen nerad vzhlédl. Byl právě uprostřed dalšího pojednání o vlivu mandragory.
"Pane Malfoyi." Zavrčel temně. "Doufám že máte důvod, proč mě vyrušujete."
"Nedal jste mi žádné rukavice, pane." Postěžoval si Draco.
Snape mu věnoval jeden obzvlášť zhnusený a podrážděný pohled a pak vyštěknul: "Žádné nepotřebujete."
Vrátil se k opravě úkolů a nevšímal se Dracovi přítomnosti. Jen jedna část mysli se mu vrátila o pár večerů zpět, kdy jiný jeho student tu plni týž úkol.
Opět porovnal její chování s chováním někoho, kdo si na ní dělal právo.
Nejen že si nestěžovala. Byla celou dobu potichu a nehlesla ani tehdy, když už to bylo potřeba a byla zraněná. Možná že jí ten první večer zapomněl dát pracovní rukavice, ale ona to přijala jako část trestu. Další důkaz toho, že to nebylo poprvé, kdy měla trpět.
Zamrzelo ho, když si na to vzpomněl.
Zatlačil to hlouběji do své mysli a vrátil se ke své práci.
Draco u krájení a vymačkávání odporných tlustočervů fňukal a nepřetržitě si stěžoval. Sice jen šeptem, ale i tak. Jeho přítomnost tedy zaručeně nebyla tak podmětná, jako když tu o pár večerů dřív byla jeho "snoubenka".
Zase to srovnání.
"Pokud by to šlo, prosil bych u toho ticho." Zavrčel.
Nemohl si pomoci, s ní zvládl udělat daleko víc práce a v klidu, než když tu byl její spolužák.
"Ano, pane." Dostalo se mu sarkastické odpovědi.
Ještě týž večer, když už byl mistr lektvarů sám a práci měl hotovou, dostal návštěvu.
Už si zvykl a tak ani nic nenamítal, když mu na stůl vyskočila jistá, mourovatá a přidrzlá "kočka".
"Mohlo mě to napadnout." Řekl spíš sobě.
Pak vstal a s povzdechem přešel k polici, kde schovával oblíbený pamlsek pro tohle zvíře.
"Stejně bys to našel." Řekl rezignovaně a odsypal trochu stranou.
Kocour švihl spokojeně ocasem a seskočil ze dolů. Tomuhle jídlu nemohl odolat.
Když pak tento velký pán rozjímal v křesle, spokojeně se stulil vedle něho a slastně zapředl.
Teď už byl po večeři a náležitě spokojený, snad jen ještě trochu podrbat a může se vrátit do svého "pelíšku".
Tím myslel samozřejmě postel Joe.
Jeho kočkodlačí mysl zatím nepovažovala za nutné, mluvit s někým jiným a tak jen dál udržoval tento svůj denní harmonogram. Mlčky pozorujíc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sára Sára | 13. září 2007 v 0:54 | Reagovat

Dokonalé... ;o) Pochod Severusových myšlenek. Ještě teď mám úsměv na tváři.

A když jsem si představila jak na profesora OPČM vyskočí bubák a pak ho tam honí slepice, musela jsem se opravdu hoooodně smát. ;o)

A ten nápad srovnat Draca při plnění trestu s Joe, super...

Mám trochu rozházený myšlenkový pochody, ale v jednom se schodujou. V úsměvu na mé tváři.

Musim si u příští kapitoly vymyslet nějakou kritiku, ta věčná chvála začíná bejt trapná... ;o) TeĎ jsem si skutečně zadala hodně těžkej úkol... Mno zejtra uvidim jestli to splnim. Díky moc za Tvé psaní.

A teď dobrou noc všem...

2 Palinka Palinka | 13. září 2007 v 10:01 | Reagovat

Mooc pěkná kapitola, ale připadámi, že ted jich bylo víc takových pohodových ,takže se hrozim co se stane hrozného...

Ta scénka s tim kuřetem byla opravdu dobrá, naštěstí to Draco nijak nepřehnal, takže byla fakt zábavná...

A jinak nemusíš nam sem dávat každý den kapitolu, klidně se pořádně vyspi at máš dostatek enrgie na další psaní:))

3 bat bat | 13. září 2007 v 10:46 | Reagovat

Breila - technické hlášení: Funguje správně anketa? Sama jsem ještě nehlasovala, a přesto ji vidím jako po odhlasování. Kromě toho s 39 hlasy u možnosti "ano".

PS Krásná kapitola, později ještě napíšu.

4 blecha :-) blecha :-) | 13. září 2007 v 11:02 | Reagovat

breila - ta anketa mi taky moc nefunguje

a ted ke kapitole. Kde jsem toho motylka meniciho barvu videla? Nevis, nahodou :-D

5 mihix mihix | 13. září 2007 v 11:06 | Reagovat

ja prostě jen chválím jako vždy ... každý dopoledne mi zvedne tato povídka náladu a den je hned příjemnější .-)

6 Breila Breila | 13. září 2007 v 12:49 | Reagovat

děkuju za upozornění....asi jsem tam večer naklikla anketu, která už tady dřív byla.. tak snad proto...

7 blecha :-) blecha :-) | 13. září 2007 v 14:03 | Reagovat

jenom jedna technicka, me se to stalo i u te minule ankety

8 Peta Peta | 13. září 2007 v 14:42 | Reagovat

Tak tahle kapitola se Ti opravdu povedla, moc se mi libila. Jenom doufam, ze Joe neskonci se Snapem, prijde mi strasne stary :)

9 Ten-jehož-jméno-raději-nevědět Ten-jehož-jméno-raději-nevědět | E-mail | Web | 13. září 2007 v 14:51 | Reagovat

Posledních pár kapitol je........zvláštních... jsou docela dobrý, ale až příliš často se zaměřuješ na Srabuse. Vy si asi vubec neuvědomujete, co je vlastně Slizoun Srabus zač a jestli Joe s nim spáruješ, tak jsem s touhle povídkou skončil, protože povídek s pairingem Srabus/hodná Mary Sue ze zmijozelu, která do zmijozelu svym chováním moc nepatří, je opravdu hodně. Takže v anketě jasně zvítězil Harry a neni co řešit:-)

10 Sára Sára | 13. září 2007 v 15:03 | Reagovat

Ten-jehož-jméno-raději-nevědět: Napiš mi, prosím, odkaz na nějakou tu povídku, ve který je Severus s hodnou Mary Sue ze Zmijozelu... Já mám tyhle povídky moc ráda a na žádnou dobrou jsem ještě nenarazila. Jinak si myslím, že Breila popisuje Slizouna Srabuse přesně takovýho jaký je, nijak ho nezkrášluje, nepolepšuje a zároveň do toho pouze přidává nějaký ten osobní záměr, který s postavou Severuse má. ;o) Ještě dotaz, trochu mě zaujalo, jak si napsal, že si asi neuvědomujeme, kdo je Slizoun Srabus zač... Kdo je podle tebe? Děkuju za odpověď a za ty odkazy...

11 Goddy Goddy | E-mail | Web | 13. září 2007 v 15:50 | Reagovat

žhužoo...dostala jsem se k počitači až teď :) Je to bomba! Už se těším na zítřek ;) Hoooooj

12 bat bat | 13. září 2007 v 16:13 | Reagovat

Ten-jehož-jméno-nemá váhu: Jak ohromující jistota, že by autorka řídila linku děje podle tvé přítomnosti nebo nepřítomnosti!

Breila: Zjednej si tu klid, prosím.

13 katie katie | Web | 13. září 2007 v 16:40 | Reagovat

no tak já nevím kde bereš tolik  nápadů které jsou tak skvělé  moc moc se těším na další jinak super nádherná kapitola

14 katherin katherin | 13. září 2007 v 16:52 | Reagovat

Moooooc pěkný. Akorát se mi nechce věřit, že by Snape dal trest Dracovi. Hehe.

15 Palinka Palinka | 13. září 2007 v 17:52 | Reagovat

hmm, mě anketka taky nefunguje a to sem nehlasovala, ale jinak já sem pro Harryho...

16 Sávinka Sávinka | 13. září 2007 v 18:38 | Reagovat

takze vcera sem se nedostala k netu...tak dneska se pokusim napsat nejakej poradnej a dlouhej komentar....kterej by za neco stal...takze tahle povidka nabira zajmavej smer...ten vtipek se povedl(slepice? jak te proboha napadla slepice?:D)jen by me zajmalo v co by se promenil snapeuv bubak...ale to asi vsechny...ale kdyz sem si precetla: "bylo mi líto mu říkat, že něco z toho je obyčejné žrádlo pro kočky."....myslela sem ze umru smichy pri predstave jak ron ji jidlo pro kocky...a ta cast trestu...bylo to takovy lidsky...a aspon si snape uvedomil jak je Joe jedinecna...

a ja sem rozhodne pro par Joe / Snape...mam proste snape rada...

a ta posledni slova:" Mlčky pozorujíc."...to slibuje veci budouci...aspon doufam...tesim se na dalsi kapitolu a pises fakt skvele a moc de obdivuju ze na to mas cas, naladu a hlavne fantazii!! uz aby byl zitrek...a dalsi kapitola zde...

17 bat bat | 13. září 2007 v 18:48 | Reagovat

Breila: Do třetice. :-) Protože jsem obecně citlivá na téma respektu k píšícímu autorovi, rozhodla jsem se pro dnešek nepřispívat k hodnocení kapitoly v diskuzi - ani mě nenapadne psát své názory do stejného prostoru s bytostí, která nezná základy slušného chování a vynucuje si pozornost a dokonce si nárokuje cenzuru dějové linky slovy "jestli Joe s nim spáruješ, tak jsem s touhle povídkou skončil...". V obou světech (kouzelnickém i mudlovském) se tomu říká vydírání. Osobně už dál neřeším téma párování, jsem přece jen čtenář.

Samozřejmě čtu dál a co nejdříve zase navážu i na komentování. Chci tě požádat, abys nemlčela  k problému (ne)slušnosti na diskuzi. Nepochybuji, že mě pochopíš. Předem díky.

18 Sávinka Sávinka | 13. září 2007 v 19:02 | Reagovat

jen aby nedoslo k nedorozumeni...taky nesouhlasim s tim jak tady ten nejmenovany kritizuje na co a koho se v povidce zamerujes...je to jen tvoje povidka a my muzem bejt stastny ze ji pises zverejnujes a kapitoly pridavas tak rychle a jeste v takovy kvalite...

ja samozrejme budu cist dal i kdyby si Joe sprarovala treba i s tlustocervem...takze psani zdar..;)

19 Breila Breila | 13. září 2007 v 19:46 | Reagovat

Můj názor k této diskuzi najdete o kousek výš...nebo případně v sekci : Jiná sdělení.

Jsem si vědomá toho, že kritika je dobrá, ale i tyto názory piště prosím v přijatelném stylu. Ráda si je přečtu.

Dál se k tomu vyjadřovat nebudu a všechno podtatné najdete tam...

Jinak všem děkuji za názory a podporu :-) Děkuji..

20 Wyrda Wyrda | Web | 17. září 2007 v 22:51 | Reagovat

přešel k polici, kde schovával oblíbený pamlsek pro tohle zvíře.... Tak takhle věta mi připomněla mě a Snížka :-D

21 Veverca Veverca | 24. září 2007 v 16:58 | Reagovat

ježiš, ještě sem to nedočetla, ale snape a joe néééééééééééééé! já žiju v domění že to je její otec:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama