Kapitola 44. Je to v rodině

26. září 2007 v 0:09 | Breila |  Jonap Isabella
Nejspíš na mě leze chřipka, takže nevím naprosto přesně v jaké kvalitě je dnešní kapitola..
Snad se i tak bude líbit. Ale jestli mi zítra nebude dobře, možná si na pokračování počkáte..
Díky za pochopení..B.


Joe a Remus se přenesli pomocí letaxové sítě na další místo. Byl to jeden z opuštěných domů na východní části pobřeží. Řád jej používal jako "přestupní" stanoviště, aby jejich cesta nebyla tak snadno vysledovatelná.
Společně prošli ještě třemi takovými domy a nakonec se dopravili úspěšně přes kanál.
Remus ji musel celou dobu podpírat a nebo ji pomáhat, protože byla vysílená z magie, kterou předtím uvolnila. Její zranění bylo sice stabilní, ale nijak dobré.
Nakonec se z posledního místa přemístili.
Tady už to bylo bezpečnější.
Domek, který pro ně byl přichystán, stál poblíž nevelkého městečka. Příhodně ležícího jen pár mil od Paříže.
Blanca a Max už je čekali, vzali je ihned dovnitř. Brumbál jim dal vědět a jen v rychlosti vysvětlil, že se stalo něco vážného a posílá Joe a Remuse k nim. Nevěděli tedy nic bližšího, přesto oba neváhali a přispěchali tam, jak nejrychleji to šlo.
Remus byl v pořádku, z krátkého boje neutrpěl žádné zranění. Jedinou starost jim tedy dělala ona. Tak zatímco je její vlkodlačí přítel seznamoval zběžně se situací, Blanca ji usadila do jednoho z potrhaných křesel.
Vyhrnula jí rukáv a sykla.
Bylo to těžké.
Ruku měla poraněnou z boku, jenže po celé délce předloktí až mírně za loket.
Byla zčernalá a studená. Navíc neměla normální barvu, chvíli se báli, že by mohlo dojít k otravě, ale naštěstí se to ukázalo jako milná domněnka.
Max se dal do práce a i když byl jen mudlovský student medicíny, pomohlo to.
Vyčistili jí ránu a Blanca připravila potřebný lektvar. Uvařila ho na jistotu v polorozpadlém ohništi.
Pak jí to obvázali a zavěsili tak, aby ji to bolelo co nejmíň.
"Tak co se tedy stalo?" zeptala se konečně její kamarádka a přisedla si k ní na zem.
Max jí podal polštář, který ona vděčně přijala. Bříško už se jí zvětšovalo a dítě poklidně rostlo.
"Byla to moje chyba." Začala vysvětlovat Joe. "Nevím, co se to stalo, nějak jsem dokázala použít sílu, aniž bych čarovala s hůlkou. A pak, když jsem to ukončovala, se to nějak zvrtlo."
Remus souhlasně přikývl.
"Nemohla jsi tomu zabránit. Asi by se to stalo tak jako tak, ale vzhledem k tomu, že jsi takovou moc využila poprvé, je vlastně zázrak, že to byla jenom ruka."
"Copak bude mít takovou schopnost pořád?" zeptal se Max. Moc se mu to nezamlouvalo.
"To bohužel nevím, je jen málo kouzelníků, kteří to dokážou."
"Stejně nechápu, co tam dělali. Vždyť nesmí přeci opouštět hrad." Řekla zase Blanca.
"Byla to zkouška." Vysvětlila zmijozelačka.
"Tssh, zkouška, vždyť to jsou ještě děti. Kdo ví, jak to mohlo skončit. Vůbec je neměli brát ven." Chytla se za bříško a jemně ho pohladila. "Je to tak nebezpečné."
Max si stoupl za ni a sevřel její rameno. Bylo to milé gesto.
"Kdo ví," řekla prostě dívka. Protože toto téma bylo záhadné a nikdo neznal odpovědi, rozhodli se ho opustit a zabývat se praktickými věcmi.
Navíc Brumbál přeci Joe slíbil, že za ni zajde a o všem si spolu promluví.
"Tady teď budeme?" zeptala se unaveně.
"Ano, zařizovali jsme to velmi narychlo a dlouho to tu bylo neobydlené. Je to ale naprosto bezpečné a nikdo z Řádu sem nepřijde. Prakticky je toto místo k nenalezení. Brumbál se ještě postaral o to, aby vás nikdo nehledal."
"Nás?" zeptala se a váhavě se zadívala na Remuse.
"Budu tady s tebou." Vysvětlil ji.
"Ale to nejde," zaprotestovala, "máš svůj život a pak, já to přeci zvládnu. Se mnou nemusíte ztrácet čas, je určitě potřeba spoustu jiných věcí."
Lupin i její přátele jen zavrtěli hlavou, nebo něco zamumlali.
"Budeme s tebou." Řekla její kamarádka a usmála se. Max přikývl.
"Nejsi na obtíž." Zopakoval vlkodlak slova, která ještě nedávno použila sama Joe.
"Tak dobře." Souhlasila unaveně.
Ostatní si všimli její ospalosti a navrhli jí, aby si šla odpočinout.
Domek byl dvoupatrový, ale protože tu už několik let nikdo nežil, byl zamořený všelijakou havětí. Nejbezpečnější místo byl v tuto chvíli gauč ve vedlejším pokoji. I ten Joe s vděčností přijala a schoulila se do něj.
Z druhé místnosti k ní ještě doléhaly hlasy, jak se přátelé domlouvali a pak usnula.
Mezitím se ve vedlejším pokoji Remus a ostatní umluvili, že je budou navštěvovat jen někdy, aby nebudili pozornost. Navíc Joe stejně nejspíš prospí několik příštích dní, takže by to bylo v celku zbytečné. Nehledě na pokročilý stav Blanciina těhotenství a zádrhel v podobě Maxova "motáctví".
Remus se tedy s jejími přáteli rozloučil a když se přesvědčil, že prozatím tu mají vše, co budou potřebovat, vyprovodil je ke krbu.
Když zmizeli, dal se do práce. Nemohl stihnout připravit celý dům, ale alespoň trochu to tu odčarovat mohl. Nařídil myším, aby si našli jiné místo a důstojně se vypořádal i s párkem netopýrů.
Pak přišla na řadu ale horší věc. Ložnice.
Jak brzy poznal, dřív tento domek obývali kouzelníci a tak se zde vyskytovali nesčetní bubáci, běhnice a další malé potvory. Čaroval rychle a svižně, ne nadarmo byl tím nejlepším učitelem Obrany proti černé magii, kterého kdy Bradavice měly.
Když alespoň takto provizorně připravil k užívání dva pokoje, vrhl se ještě na kuchyň. Zbytek nechá na později. Joe mu jistě ráda pomůže a bude to alespoň příjemné rozptýlení.
Brumbál přišel kolem půl desáté večer. Našel Remuse, jak připravuje lehkou, ale vydatnou večeři, krátce mu sdělil, že musí mluvit s Lily a pak, podle jeho rady odešel do vedlejšího pokoje, kde ji našel pořád ještě spící, s ovázanou rukou.
Stingwe byl u ní.
Spokojeně zavrtěl ocasem a prohlédl si ho karmínovýma očima.Alespoň on už byl po večeři. Tyhle malé kouzelnické, záškodné potvůrky mu také docela chutnaly.
Brumbál si sedl do křesla a čekal.
Joe spala ještě asi půl hodiny. Pak se pomalu pohnula. Otevřela oči a posadila se.
"Pane profesore." Přivítala ho.
Mile se usmál.
"Jsem rád, že jste si odpočinula. Musíme si teď promluvit."
"Ano pane." Přikývla a trochu napjatě si ho prohlížela. Byla zvědavá a přesto očekávala s jakýmsi tušením, co se bude dít.
"Už jsem měl možnost promluvit si s profesorem Lupinem, vysvětlil mi, jak vás našel a také všechno, co viděl. Ale já bych to teď potřeboval slyšet od vás."
Povzbudivě se jí zadíval do hnědých očí. Chvíli přemýšlela a uvažovala, jak vlastně formulovat to, co po ní chtěl. Pak to vysvětlila. Popsala mu celou tu scénu od chvíle, kdy vtrhla na mýtinu a také to, jak bojovala s Belatrix.
Jak ji potom dostala na kolena. Když se dostala k tomu, že ji provokovala a ona se bránila, zarazila se. Nevěděla, co se to vlastně stalo a tak to řekla upřímně a prostě.
"Cítila jsem velký vztek, byla to jako vlna, která se probudila někde uvnitř mě a postupně mě celou strhla sebou. Věděla jsem přesně, co dělám, ale v tu chvíli ani nevím, jestli jsem to ovládala. Cítila jsem zlost, ale zároveň chlad, tak strašnou zimu a led. Bylo to, jako bych stála uprostřed zimní krajiny a přitom jen jako z nějakého obrazu či snu."
Brumbál mlčel a upřeně ji pozoroval.
"Děkuji, že jste mi to pověděla. Vím, že to nebylo snadné."
Přikývla, byla zvědavá, co jí k tomu poví on.
"Tato schopnost je velmi vzácná Joe, obvykle se vyskytuje jen u čistokrevných rodů, ale jsou i výjimky. Pravděpodobně se předává v rodové linii a je možné, že to bylo dědičné."
"Ale moji rodiče takové schopnosti neměli." Bránila se.
"Je to nanejvýš podivné, ale jak už jsem řekl, je to výjimečná vlastnost. Není třeba se toho bát a nebylo by moudré se tomu bránit. Ve vašem případě to uvolnily emoce. Je tedy dost pravděpodobné, že v příštích dnech by mohla být vaše magie poněkud citlivá."
Albus se opět odmlčel a počkal, dokud si nebyl jist, že to celé pochopila.
"Časem přijdete na to, jak tuto sílu cíleně ovládat a jak ji vyvolat. Ještě to ale potrvá. Nakonec se stane vaší druhou přirozeností. Ale Joe, musíte si uvědomit, že tato síla slouží jen k tomu, aby vás chránila. Používejte ji jen ve zvláštních případech, je to vzácný dar."
Opět přikývla a pak se zadívala na svou ruku.
"Ale pořád nechápu, proč já? Vždyť nikdo další u nás v rodině to neuměl." Zeptala se.
Brumbál se na ni podíval skrz své půlměsíčkové brýle. "Řekl vám váš otec někdy víc o rodině? O svých příbuzných?"
"Ne pane. Nikdy o nich nemluvil." Zavrtěla hlavou.
Jeho modré oči se na chvíli zablýskly. Pak velmi opatrně pokračoval.
"Když váš otec nastoupil do Bradavic, Moudrý klobouk ho bez váhání zařadil do Zmijozelu. Jak se později ukázalo, měl přesné vlastnosti, které tato kolej preferovala. Ale jen málo lidí už si vzpomene na jeho bratra." Vyčkal.
"Bratra?" zalapala po dechu. "Můj otec má bratra? A kde je teď? Jak to, že o něm nevím?"
"Je mrtvý." Řekl ředitel prostě. "Zemřel před třinácti lety."
"Ahh." Povzdechla si smutně Joe.
"Byl to velmi šikovný a nadaný student. Klobouk ho zařadil do Havraspáru a tak jako svůj bratr ve své koleji vynikal. I když byl každý trochu jiný."
Pak to Joe napadlo. "Je tedy možné, že bych snad mohla mít ty vlastnosti po něm?"
Brumbál spokojeně kývnul.
"Ani to není vyloučené. Je tu ta šance, ale dokud se o tom nepřesvědčíme, nebylo by moudré dělat nějaké závěry."
Přikývla a s dychtivostí čekala. "Jak to tedy mám udělat?"
Albus se opět usmál. "Pokud budete chtít, rád vám pomůžu pátrat. Ale napřed se budete muset uzdravit. Nějaký čas to jistě potrvá, ale až budete připravená, vydáme se po stopách vašeho strýce."
"Ale kdy?" zeptala se.
"Později." Řekl jednoduše.
Umírnila tedy svoji dychtivost. "Ale jak to uděláme? Když už nežije?"
"To nechte zatím na mne."
Přikývla.
"Tak dobrá."
Když Brumbál odešel a ujistil se, že mají všechno potřebné, zasedli Remus a Joe k večeři. Byla vyhladovělá a i když ji nešlo pořádně se najíst díky obvazu a bolesti, velmi si pochutnala. Nakonec si ještě letmo prohlédla zbytek domu a pak se odebrala do připraveného pokoje.
Aniž by se zatěžovala něčím dalším, padla na postel a opět usnula.
Remus ji o něco později s úsměvem přikryl dekou a zavřel za sebou dveře.
Také odešel spát.
Rodina, která se už před třinácti lety přestěhovala do toho domku, právě chystala vše potřebné k nové stavbě.
Chtěli přidat pár nových pokojů a zútulnit tak ještě víc tento staroanglický skvost.
Některé starší věci vynosili před dům společně ještě s kusy nábytku a některými zašlými portréty a fotografiemi.
Otec se synem pracovali vzadu na zahradě a postarší žena urovnávala obsah krabic.
Tu a tam vytáhla nějaký obrázek nebo krabičku a prohlédla si ji.
Tak nerada se zbavovala některých věcí, ale musela.
Právě měla v ruce jeden z obrázků, který zde byl ještě po původních majitelích. Byl na něm mladý pár, který se šťastně usmívá.
Nikdy se nedokázala přimět ho vyhodit, vždy jí v tom něco bránilo. Její svědomí jí vždy našeptávalo, ať to nedělá. A tak si zvykla mít ji v obývacím pokoji, jenže kam by jí dala teď? Už pro to nebylo místo. Jen se smutkem ji odložila zase zpět.
"Dobrý den přeji." Pozdravil ji někdo.
Trochu se lekla, ale v zápětí se usmála. Byl to rozhodně podivný člověk.
Jaké měl dlouhé vlasy a vousy, vždyť oni vypadají jako stříbrné.
"Dobrý," opětovala mu to vřele. "Na procházce?" zeptala se.
Přikývl. Pak pohledem sklouzl na všechny ty krabice.
"Vypadá to, že jste se přistěhovali."
Trochu se podivila, ale pak to jen přešla. Vždyť tu už žijí takovou věčnost. Ale zato jeho tady nikdy neviděla. Přeci by si pamatovala podivného muže v krémovém saku a modrých kalhotách.
"Ale kdepak, jen budeme přestavovat."
Zářivě se usmál a pak podotkl, že podle těch krabic by usoudil, že snad dům změnil nájemníka.
"Vůbec ne," jala se vysvětlovat. Z nějakého popudu tomu muži věřila a co víc, klidně s ním hovořila. "My tady už bydlíme třináct let. Je to už jako věčnost, kdo by si to kdy pomyslel. A tady ty krabice? Jen třídím staré fotografie. Je mi vždy líto je vyhodit."
Brumbál souhlasně přikývl. "Jistě je těžké loučit se se vzpomínkami."
Žena se měkce usmála a podívala se opět na fotografii, kterou si prohlížela naposledy.
"To ano, tuhle jsem měla nejraději, víte zbyla tu ještě po předchozích majitelích. Neměla jsem to srdce ji vyhodit, ale teď, nemohu si ji už nechat." Řekla smutně.
Přistoupil blíž a prohlédl si nabízený obrázek.
Muž a žena.
On byl černovlasý, silný a s trochu nesmělým úsměvem, přesto působil vážně. Na svou ženu se díval s láskou a něhou. Ona zase byla štíhlá, vyšší brunetka. Měla dlouhé, hnědé vlasy, sahající ji až po pas, lehce zvlněné a ty její oči…
Byla to neskutečná podoba, vždyť jakoby se díval na Joe, ale v o něco starším vydání. Byly si tak podobné. Tak stejné a tak zvláštně krásné.
"Líbí se vám?" řekla ta žena s úsměvem.
Přikývl a podávala jí ji zpět. "Nechce si jí prosím," požádala ho, "já bych ji zde už nemohla mít, ale zničit tento kousek minulosti mi přijde podivné. Vezměte si ji."
"Děkuji." Řekl jednoduše Brumbál a dal se s ní ještě do řeči. Nenápadně se vyptával a poslouchal. Jak se ukázalo, pamatovala si toho mnoho a tak mu mohla hodně sdělit. Mluvila také o tom páru, který tu žil předtím.
Nakonec to završila tím, že vytáhla z papírové krabice malou hrací skříňku a opět mu ji podala.
"A to je ta druhá a poslední věc, co jsme si po nich nechali. Je asi rozbitá, protože nejde otevřít."
A tak po chvíli rozhovoru vyzískal Brumbál i tuto připomínku. Nakonec se s ženou rozloučil a vydal se pryč. Bylo to podnětné setkání. Fotografie v rukách ho o tom jen ujistila.
Musí zjistit víc.
A tak Joe podle rady přátel několik dalších dní odpočívala.
Dobře a hodně spala a také jedla. Ruka se jí hojila a tak netrvalo dlouho a zase byla při síle.
Spolu s Remusem se dali do "znovu očišťování" domu. Začali nahoře a postupovali směrem dolů.
Každý den zvládli jednu místnost, ale ne vždy to bylo jednoduché. Všude se schovávaly další nástrahy a tak měl Stingwe nejen bohatý jídelníček, ale i zábavu. Byl to vynikající lovec.
Když bylo hotovo, sedávali spolu v obývacím pokoji, kde u ohniště rozmlouvali.
Ukázalo se, že toho mají hodně společného.
Jednou zase tak řešili nejsnadnější způsob jak se zbavit další potvory, co zamořovala sklep. Byla to Remusova specializace, protože takové tvory on měl nejraději. Byli mazaní a útočili promyšleně. Zneškodnění chvíli trvalo, ale bylo definitivní.
"Chtěla bych někdy vědět tolik co ty." Protáhla se dívka a pohodlně se opřela do křesla.
"Jsi vážně dobrý kouzelník Remusi."
Byla to pochvala, která cíleně potěšila.
"Na tom nic není, jde ti to dobře." Opětoval po chvíli on.
Mávla nepatrně rukou a pohladila kočkodlaka, který se jí uvelebil na klíně s přeplněným bříškem a vrněl. "To není to samé, Blocklehurst nás nic nového nenaučil. Je to pitomec."
"Joe." Napomenul ji znaveně.
"Je to pravda," bránila se, "vždyť jeho bubák se proměnil ve slepici!"
Chvíli si ji nevěřícně prohlížel a pak, aniž by to chtěl udělat, se dal do smíchu.
"Nechápu, proč ho profesor Brumbál vůbec přijímal." Stěžovala si trpce.
"Albus má své důvody a určitě to neudělal bezmyšlenkovitě."
"Možná," připustila, "ale všichni tvrdí, že o to místo už léta usiluje Snape. Podle mě by to byla daleko lepší volba než on."
Remus se náhle zatvářil podivně. "Ano, Severus měl vždy skvělé vlohy pro černou magii."
To naprosto upoutalo její pozornost.
"Jak to myslíš?" zeptala se nejistě.
Remus pochopil, že to mohlo vyznít divně, hlavně když mluvil s někým, kdo z části opovrhoval tímto druhem magie.
Nakonec jen odevzdaně kývl hlavou. "On toho vážně ví hodně. Nerad to přiznávám, ale možná i víc, než já sám."
Přikývla a dychtivě mu naslouchala. Úplně zapomněla drbat Stingweho za ušima.
"Takže k tomu má blízko?" zeptala se sotva popadajíc dech.
"Je to Zmijozel." Řekl prostě. Tomu porozuměla. Vždyť i ona sama byla taková.
"Spousta lidí to zavrhuje, ale faktem je, že i černá magie může posloužit k dobrým věcem." Řekl zamyšleně a moudře.
Joe bezmyšlenkovitě pohladila kočkodlaka.
Takže on je vážně Zmijozel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mariana Mariana | Web | 26. září 2007 v 0:22 | Reagovat

Vau..to se nám to ale zamotává..nebo rozplétá? Je to skvělé čtění. Taky mám nějakou virózu, takže věř, že nejsi jediná. Ale přesto tě prosím o další kapitolku co nejdřív. Jsem pěkně napnutá, jak to bude pokračovat.

2 Palinka Palinka | 26. září 2007 v 11:40 | Reagovat

Fakt dobrá kapitola, pro mě taková uklidnující a pozitivně působící, moc se mi líbí, a jak sem psala v minulých komentářích že je to nějaká akce tak sem to nemyslela tak že by tam akce měli být pořád, ale že si nás zase navnadila na další kapitolu, přirovnám to třeba k tomu zasnoubení, opravdu to na mě působilo podobně že chci číst dál a ne že bych ti vytíkala že tam těch akcí není víc, maslím že to tak už napsala¨předemnou i Bat nebo někdo, nechtěla sem to opakovat, ale prostě sem to tak cítila... Jo a určitě se uzdrav:))

3 Arka Arka | 26. září 2007 v 12:29 | Reagovat

Čuves, na tvojí povídku sem narazila teprv nedávno a musim říct, že fakt úžasná. Navíc tě obdivuju, že dokážeš přidávat kapitolu každej den : ) Tak ať tu nemoc zvládneš! : )

4 Arleetha Arleetha | 26. září 2007 v 13:12 | Reagovat

Tak jsem se po delší době vrátila. Přečetla jsem deset kapitol jedním dechem a musím Ti poděkovat, že si Joe nemusí brát Draca. Ale zase jsem smutná kvůli jejím rodičům. Moc se mi tato kapitola líbila. Jen tak dál :-D

5 Goddy Goddy | E-mail | Web | 26. září 2007 v 13:55 | Reagovat

já jsem taky nemocná trpím školofobií! Už od 8 let!

Jinak těším se na další kapitoly!

Takhle se mi zdála i celkem dobrá,ale něják mě nevzala,ale sou tam náznaky a pro budoucí kapitoly i nejspíš důležité věci! Tak uvidíme! :)

6 katie katie | Web | 26. září 2007 v 14:24 | Reagovat

SUPER KAPITOLA MOC SE TĚŠÍM NA DALŠÍ  jsem ráda že se jí ruka hojí a doufám, že ty nebudeš nemocná

7 Wyrda Wyrda | Web | 26. září 2007 v 14:36 | Reagovat

Oddechová kapitolka, nic převratného, ale ani žádná nuda. Super.

Jinak s tou chřipkou jsi mě nakazila :-D, na mě též něco leze =(

8 Giner Giner | 26. září 2007 v 14:41 | Reagovat

Bezvadná kapitola:)

9 Dreezy Dreezy | 26. září 2007 v 15:07 | Reagovat

No jo, je to jasné, od koho jsme to všichni chytli :D Taky nejsem ve své kůži :D

10 Peta Peta | 26. září 2007 v 16:15 | Reagovat

Hlavne se Breilo uzdrav....

11 Ifulda Ifulda | E-mail | Web | 26. září 2007 v 16:46 | Reagovat

senza kapitolka!!! :) Jako vždy :D

12 bat bat | 26. září 2007 v 16:54 | Reagovat

Jasně. Zdraví je hlavní. Dávej na sebe pozor.

13 vencca vencca | Web | 26. září 2007 v 18:53 | Reagovat

Ahoj, neber můj komentář prosím tragicky, jen bych ti ráda napsala trochu objektivní kritiky.

1) Děj je zbytečně zdlouhavý

2) Stále se opakuješ

3) Postavy nemyslí jako skuteční lidé (skutečně bys milovala své rodiče, kdyby  tě pravidelně mučili?)

4) Joe je v jedné chvíli smutná, ale zárověň se smějě, působí trochu jako blázen

5) Snape není jako Snape

14 Sára Sára | 26. září 2007 v 18:58 | Reagovat

Hmm, ačkoliv je poslední věta obyčejná odhaluje další společnou věc s Lily. On je vážně Zmijozel a ona taky... Jakoby ostatní "Zmijozelové" byly jen jakousi nižší formou ve Zmijozelu a ten pravý Zmijozel bylo jen pár lidí... Já jsem sice zdravá (aspoň fyzicky), psychicky jsem naprosto vyčerpaná z nové školy. Podle toho taky tenhle komentář vypadá, nemá ani hlavu ani patu. Ale dofám, že jste mou zmínku o "Zmijozelech" a Zmijozelech pochopili. ;o)

Chtěla bych Ti Breilo moc poděkovat, jelikož v tomto týdnu bylo pro mě dnešní čtení (asi pěti kapitol naráz) jedním z mála pozitivních věcí.

Takže jsi podpořila mé psychické zdraví, teď podpoř to své fyzické a uzdrav se.

Jinak jak jsi si sama vědoma, bylo na této kapitole vidět, že nejsi zcela vpořádku, dokazují to hlavně překlepy, kterých je zde opravdu hodně. Ale neboj, my víme, že se příště až Ti bude zase dobře vynasnažíš, aby tam nebyly.

Hodně zdraví!

15 Breila Breila | 26. září 2007 v 21:21 | Reagovat

tak tomu říkám síla....

No...kde začít.

1) stručnou povídku psát moc neumím a když chci něco vystihnou, neplýtvám slovy. Zdlouhavé? Budiž. Tohle měnit nebudu, protože podle sebe vím, že mám daleko větší šanci proniknout do příběhu i když je to místy nezáživné. Obsahuje to informace. Není to školní sloh a už vůbec ne drabbles.

2) Okapování matka mousrosti..ale zajímalo by mě...v čem?

3) Ze zkušenosti vím, že děti které jsou často týrané, zažívají vnitřně i silné pocity štěstí. Oniu milují o to víc, protože láska je vzácnost a neplýtvá se jí. Joe miluje a zároveň nenávidí své rodiče. Ale ti lidé ji vychovali a občas ji dovolili i to hezké. Já také miluji ty, kteří opakovaně ubližují. Z toho vyplývá jsme mi vlastně reální?!

4) Jednou na táboře se mi zranilo dítě. Z prvu jsem byla v šoku, pak jsem si to vyčítala..nejednou jsem brečela, ale hned v záoětí se smála. To, že někdo reaguje jinak než ostatní, neznamená že to nejde. Když prožiješ velký stres, nebo šok a nebo vypětí, je to obrana.

5) Snape není Snape. A já nejsem Rowla. Tohle je moje vize příběhu.

I když tím, že jsi to řekla jsi mě velmi ranila. Vždycky jsem se snažila o autentitu. Ale je pravda, že nemůžu dodržet všechno. A pak, mám se všemi vlastní záměry. Pro mě ale Snape zůstává Snape. Alespoň v mé mysli....

Teď mě klidně začněte nenávidět nebo kamenovat. Je to ale fanfiction a já ho mám ráda.

Přijímám kritiku a jdu přemýšlet kde jsem udělala chybu.

(Krom těch gramatických..)

16 Breila Breila | 26. září 2007 v 21:22 | Reagovat

Sáro: pochopila jsem tě neboj, tak zmatené to nebylo.. :-)

držím ti palce, aby jsi novou školu zvládla. Zatni tuby a bojuj, všechno zlé jednou pomine...a nebo prostě přežiješ dokud neukončíš studium jako já :-D :-X

17 Wyrda Wyrda | Web | 26. září 2007 v 21:31 | Reagovat

Breilo,

máš mou podporu.

Co se týče zdlouhavosti. Vem si milovaného Tolkiena, v některých pasážích je opravdu zdlouhavý, ale na kráse příběhu to vůbec neubírá. Člověk se do toho úplně začte a ponoří se do jiného světa.

Nenávis a lásky... Odi et amo - nenávidím a miluji. Jak pravdivá to slova...

A to, že některé postavy utváříš dle sebe...to dělá příběh zajímavým.

Některým se to ale nelíbí. Stačily mi některé reakce na moji Poslední slzu, kde jsem si HP postavy trošku poupravila, jejich chování. Hodně lidem se to nelíbilo, ale co, já jsem s ní byla spokojená...

Důležité je, že se Joe líbí tobě a několika dalším lidem, pro které píšeš....

18 Peta Peta | 26. září 2007 v 22:42 | Reagovat

Presne jak rika Wyrda, me se Joe libi a Snapea mam tady taky hodne rada, zdlouhavy to neni, je to spis rozebrany - i ty lidi, co jsou mene citlivy, myslim tim, ze treba neco neviciti jen v naznaku zde maji moznost se poradne ponorit do pribehu a vse skutecne prozivat s Joe, aspon ja to tak citim. Jinak jestli nekdo Breilu chce kamenovat, tak to radsi tuhle stranku prestante cist, protoze ja bych si rada precetla pokracovani.

Jinak Breila si opravdu zaslouzi nas obdiv a taky vdek zato, ze kazdy den pridava jednu kapitolu, to se jen tak nestava, a tak Ti opravdu strasne dekuju, sedim tu kazdy den, uz si to nedokazu predstavit jinak :)

19 Goddy Goddy | E-mail | Web | 27. září 2007 v 6:59 | Reagovat

vencca: Já si myslím,že je Joe brala jako lidi co jí umožnili život! A připravili jí na život líp než cokoliv jiného!

20 vencca vencca | Web | 27. září 2007 v 10:23 | Reagovat

Breila: ranit jsem tě vážně nechtěla, a ani kamenovat tě nehodlám. Uznávám, že přidávat denně kapitolu je fakt machrovina, Tolkiena miluju a do děje jsem se také snadno začetla, jenže mi to připadá spíš jako telenovela. Nemůžeš přestat, ale vlastně tě to ani moc nebaví. Pak jsou tam scény jak z americkýho filmu (Joeiny vlající vlasy a křišťálově průzračné oč, trochu X-man), prostě patos až na půdu....Promiň, je to jen můj, a zdá se, že naprosto ojedinělý, netaktní názor. Nenech se znechutit takovým rejpalem, jako jsem já :o). Spousta lidí tady je nadšená, mě to prostě jen nedalo...

A s tím opakováním, jak říkám její pocity se v každé kapitole opakují, popisuješ je, podle mého názoru, značně nesmyslně a zbytečně, nechci číst celou povídku znovu, abych některé abnormality uvedla, ale když na nějaké příště narazím, potěším tě svým komentářem .o))

21 Šárka Šárka | 27. září 2007 v 12:33 | Reagovat

Zdánlivě mimo téma: Breilo, ty publikuješ pod více jmény? Flow Calipso?

22 Barče Barče | 27. září 2007 v 18:51 | Reagovat

musim priznat ze kdyz neco ctu, taky jsem obcas hodne skepticka a kriticka, ale tahle Breilina povidka me tak moc okouzlila uz jen tim, ze vsechny postavy pojala podle sebe a ne tak jak byly popsany Rowlingovou, ze vsechny ty patosy a zdlouhave popisy jak napsala vencca mi neprijdou, proste je nevidim - vzdyt ctu neco, co me naplnuje uzasnyma pocitama a navic si tu u kazdy kapitolky proziju neco vyjmecnyho a proste slovy skoro nepopsatelnyho :) i kdyby mi tam neco nesedelo nebo trochu vadilo (a to se jeste ani u jedny ze 44 kapitolek nestalo), nekamenovala bych ji, vzdyt je to jeji prace, jeji pribeh a ja jsem ji moc a moc vdecna ze se s nami o to chce takhle velkoryse podelit :)

MOC dekuji Breilo, je to pro me maly zazrak, vazne :)

23 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 28. září 2007 v 18:50 | Reagovat

Moc se omlóuvám, jestli jsem ti o tom měla říct, ale tvůj blog jsem nějak nenašla - hledala jsem ho jenom pod heslem - Flow Calipso a nic moc mi nenajelo. Nenapadlo mě napsat něco jiného. :( Já myslím, že by bylo mnohem horší, kdybych ty články celý okopírovala a vydávala za svý. Tímto tě tedy žádám o povolení, zanechávat na mém blogu odkaz z liter. cz, je to torchu opožděně, ale lepší pozdě než-li nikdy. Jinak jestli se ti to bude nějak hodně vadit, já ty články smažu, chápu, že se ti to nelíbí a že jsem udělala chybu. No, ale snad tenhle koment jako omluvu příjmeš! Jinak máš moc pěknej blog a určitě sem zavítám ještě hodněkrát. :)

24 Mania Dardeville Mania Dardeville | Web | 28. září 2007 v 19:51 | Reagovat

Téda, skvělé... Konečně jsem si zase přečetla těch pár kapitol, které přibyly, když jsem tu nebyla a jsem nadšena... Tak to vypadá, že mé přání se nesplní a Odetta si Draca nevezme... Škoda... Ale tak třeba se dá dohromady se Severusem... Těším se na další díl... =)

vencca, nemohu si pomoci a musím i já reagovat na Tvůj komentář.

1, Mě osobně dej opravdu nepřijde zdlouhavý. Rozhodně zde nejsou části, při kterých by se člověk nudil, vždy se něco děje a přitom to má ještě zachovaný dějový ráz...

2, Proboha, kde se opakuje?

3, Tak to se Ti asi nestalo ještě nic takového, kde by Ti někdo ublížil a Tys jej přesto milovala. Třeba, když je tady ten příklad s rodičema. Sice nemám otce tak děsivého jako Odetta, ale také mi dost ublížil a stejně jej miluji. Takže si opravdu nemyslím, že Odetta není jako skutečná postava... Navíc k tomuhle byla vychovávána.

4,Jé, tak to se mi stává taky. Prostě to jsou výkyvový emoca, jak řekla Breila, je to hlavně stresem...

5, Snape je rozkošný... Tohle je fanfiction a postavy se mají chovat podle autora, teď tedy podle Breily, a podle toho jak si autor přeje. Kdo řekl, že jedině ten Rowli Severus je ten pravý, každý si ho představuje jinak...  

Podle mě je zde Snape víc Snapeem, než v různých jiných povídkách...

Shrnu to, mě se povídka Jonap Isabella líbí a budu jí číst dále... XD

25 Mania Dardeville Mania Dardeville | Web | 28. září 2007 v 19:51 | Reagovat

Téda, skvělé... Konečně jsem si zase přečetla těch pár kapitol, které přibyly, když jsem tu nebyla a jsem nadšena... Tak to vypadá, že mé přání se nesplní a Odetta si Draca nevezme... Škoda... Ale tak třeba se dá dohromady se Severusem... Těším se na další díl... =)

vencca, nemohu si pomoci a musím i já reagovat na Tvůj komentář.

1, Mě osobně dej opravdu nepřijde zdlouhavý. Rozhodně zde nejsou části, při kterých by se člověk nudil, vždy se něco děje a přitom to má ještě zachovaný dějový ráz...

2, Proboha, kde se opakuje?

3, Tak to se Ti asi nestalo ještě nic takového, kde by Ti někdo ublížil a Tys jej přesto milovala. Třeba, když je tady ten příklad s rodičema. Sice nemám otce tak děsivého jako Odetta, ale také mi dost ublížil a stejně jej miluji. Takže si opravdu nemyslím, že Odetta není jako skutečná postava... Navíc k tomuhle byla vychovávána.

4,Jé, tak to se mi stává taky. Prostě to jsou výkyvové emoce, jak řekla Breila, je to hlavně stresem...

5, Snape je rozkošný... Tohle je fanfiction a postavy se mají chovat podle autora, teď tedy podle Breily, a podle toho jak si autor přeje. Kdo řekl, že jedině ten Rowli Severus je ten pravý, každý si ho představuje jinak...  

Podle mě je zde Snape víc Snapeem, než v různých jiných povídkách...

Shrnu to, mě se povídka Jonap Isabella líbí a budu jí číst dále... XD

26 Mania Dardeville Mania Dardeville | Web | 28. září 2007 v 19:52 | Reagovat

hups, dvakrát to být nemělo, za to se omlouvám. Vypadl mi net a myslela jsem, že se to neposlalo...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama