Kapitola 45. Chceš být bystrozor? 2/2

29. září 2007 v 0:04 | Breila |  Jonap Isabella
pokračování....

Byla jsem zrovna příhodně v jednom z dolních salonků, když mě zaskočil jeden z obrazů. Důstojně si odkašlal a skrze přimhouřené oči s huňatým obočím mi stroze oznámil, že profesor Brumbál si přeje, abych se za ním přemístila do Bradavic. Tedy do jeho pracovny a to pomocí letaxu.
Nejspíš nemohl jen tak odejít a nechat tam ostatní na pospas sobě samotným. Tak jsem souhlasila. Na jeden z papírů jsem napsala Remusovi vzkaz a nechala ho v kuchyni na stole.
Vzala jsem si potřebný letax a vhodila ho do ohně. Zase to odporné točení.
"Dobrý večer Joe." Pozdravil mě s úsměvem. Rukou pokynul směrem ke křeslu a ještě něco dopisoval na jeden z mnohých pergamenů.
"Pane profesore."
Jak zvláštní bylo být zase zpět. V Bradavicích. Snad jen pár set metrů jsem měla na dosah své přátele, pokoj a nebo jen ta místa, která jsem si tolik oblíbila.
"Omlouvám se, že jste musela sem, bohužel dnes večer nemohu odejít a setkání s vámi už také nelze odkládat. Jak se daří profesoru Lupinovi?" zeptal se přímo.
"Celkem dobře pane, teď právě spí."
Pokýval šedivou hlavou a odložil brk, spojil prsty do sebe a pohodlně se opřel. Byl však stále bystrý, nic mu nemohlo uniknout.
"Dobře," přikývl opět, "nebudeme se tomu dál vyhýbat Joe. Říkal jsem vám ještě předtím, než jste musela opustit Bradavice, že Lucius Malfoy tlačí na ministerstvo, aby vás svěřili do jeho péče." Zadržela jsem dech, tohle se nesmělo stát. Děsila jsem se toho, co by mi mohl říct.
"Nuže, mluvil jsem s patřičným členem komise. Nakonec uznal vaše nároky. Od této chvíle jste tedy brána jako plnoletá čarodějka se všemi důsledky."
Nahlas jsem vydechla a opřela se ještě víc dozadu. "Děkuju."
Brumbál se usmál, ale ještě neskončil. "Musíte podepsat ještě nějaké dokumenty, ale to už je jen formalita. Pošlu vám je společně s úkoly, až se dnes vrátíte zpět." Myslel na Grimmauldovo náměstí.
"Když jsme se dostali k tématu učení, i nadále zůstáváte studentkou v Bradavicích. Budete skládat závěrečné zkoušky a samozřejmě testy. Protože nemůžete chodit do normální výuky, budeme to řešit tím způsobem, že vám budu úkoly posílat. Řekněme jednou za měsíc, když se budete vracet."
S tím se odmlčel. Joe ihned došlo že tím myslel pro změnu do Anglie. A každý měsíc to měl být proto, protože bude Remus potřebovat svůj vlkodlačí lektvar.
Bral ho vždy před a po úplňku. Pomáhalo mu to.
Smutně se pousmála. Bylo zvláštní být v Bradavicích a přitom sem nepatřit. Jakoby se část jejího srdce odtrhla a zmizela někde v dálce.
Rozhlédla se kolem a vnímala to o to víc. Nebylo to dlouho, kdy opouštěla přesně tuto pracovnu, tenkrát ještě myslela, že se vrátí brzy, ale teď?
Vrátila se, jenže už nebyla součást, pro ni už tu nebylo místo. Možná jeden opuštěný pokoj, ale nemohla ani sejít dolů. Povzdechla si.
Fénix za jejími zády vypísknul.
"Je to zvláštní být zase tady." Přiznala nakonec.
Ředitel ji trpělivě sledoval. "Zvolila jste dobře."
"Možná, ale kdo ví, kdy budu moct zpět." Odmlčela se. Pak ji něco napadlo. "Pane profesore? Já...napsala jsem dopis. Je pro Hermionu. Není v něm nic určitého, jen je…aby se nemusela o mě bát. Odešla jsem tak rychle. Nemohla bych…" nedokázala vyslovit tu jedinou prosbu.
Brumbál ovšem přikývl a natáhl ruku přes stůl. Jemně uchopil obálku a podíval se zběžně na jmenovku, která byla na svrchní straně. "Postarám se o to."
Nakonec se tedy v hovoru dostali až k tomu, co Joe zajímalo asi nejvíce.
"Zjistil jste něco o mojí rodině pane profesore?" zatajila dech.
"Byl jsem navštívit místo, kde žili. Dnes tam bydlí jedna z mudlovských rodin. Po bývalých majitelích toho moc nezbylo. Jen fotografie."
"Aha," řekla zklamaně, "mohu ji vidět?"
Přikývl.
Otevřel jeden z šuplíků svého mohutného stolu a vyndal balíček. Tedy spíš ten obrázek, zabalený do jemné látky. Podal to celé Joe.
Opatrně se toho dotkla a sevřela v dlaních. Jak divné chvění měla najednou v žaludku. Byla zvědavá, jak asi vypadal její strýc. Byl otci hodně podobný? Zvědavost ji přemohla. Chtěla odstranit látku, ale v tom se ozvalo zabouchání na dveře.
Leknutím div nenadskočila. Kdo to mohl být?
Nikdo mě tu nesmí vidět. Napadlo ji ihned. Vystrašeně se podívala na Brumbála, ten jen naznačil, aby byla potichu. Pak se zvedl a vybídl ji, aby udělala to samé.
Zavedl ji do malé místnosti, která se ukrývala za jedním z gobelínů.
Byla vybavená policemi a regály plných knih a svitků. Také některými přístroji a dokonce i obrazem. Čarodějka na něm v poklidu podřimovala. Kdyby ji Joe vzbudila, asi by jí zrovna nepoděkovala.
Sevřela fotografii o to pevněji. Nakonec si to ale rozmyslela a těsně před tím, než Brumbál vyzval příchozího, aby vstoupil, otevřela balíček a podívala se na fotografii.
Úžasem zalapala po dechu. Někdo ji snad udeřil po hlavě, nebo ne? Vždyť to bylo, jako by se dívala na sebe.
"Á Severusi, to jste vy."
"Řediteli." Řekl muž chladně. "Právě jsem se vrátil, našel jsem váš vzkaz v pracovně."
"Výborně, máte to s sebou?" zeptal se okamžitě Brumbál.
Třeštila oči na obrázek před sebou. Její strýc a teta. Ale jak to bylo možné? Vypadají úplně stejně, ne podobně, ale stejně. Jako by to byla dvojčata. Jenže ta žena i muž jsou přeci mrtví. Zemřeli před třinácti lety. Brumbál to říkal. Jak je to možné?
"Kdy si pro to přijde?" zeptal se chladně.
"Předám mu to ještě dnes. Jak to dopadlo?" zeptal se trochu varovně.
"Podle očekávání. Jen co bude správný čas, spustí to."
Zase se vrátila do reality. Odtrhla oči od obrázku a zaposlouchala se. Po těle jí proběhla husí kůže, když si uvědomila, kdo je vedle. Ze všech lidí, které kdy nechtěla potkat, byl teď právě on na prvním místě. Ale proč vlastně? Proč jí to tak….vadí? Dráždí? Uklidňuje?
"Zjistil jsi víc?"
Zavrčel něco nepěkného. "Mají nějaký plán. Prý něco speciálního."
Brumbál přikývl, což Joe nemohla vědět. Místo toho teď zmateně naslouchala. O čem to vlastně ti dva mluví?
Ani nepostřehla, že udělala krok dozadu. Narazila na tupou stranu jedné z kovových polic a sykla bolestí. Jen tak tak zachytila malou škatulku, která se přehoupla přes okraj poličky a mířila k zemi.
Když kolem ní sevřela prsty, něco cvaklo. Pootevřelo se víčko a místností se rozezněla jemná hudba. Jen slabé, lehce postřehnutelné tóny. Byla tak krásná a nevtíravá. A tak známá.
Odkud ji jen znám?
Pak jí ale došlo, že tu není sama. Neměla přeci dělat hluk. Oni jsou hned vedle!
Zavřela tu krabičku a zacvakla ji. Přišla jí tak povědomá, instinktivně zatáhla pojistku.
Vytrénovaným uším smrtijeda a navíc mistra lektvarů ovšem nic neušlo.
"Myslím, že by jsi měl zajít za madam Pomfreyovou, pokud vím, nějaký z tvých studentů byl odpoledne nalezen nacpaný v odpadní rouře na záchodech."
Snape jen přikývl, což Joe nemohla poznat. Sice chvíli měla neuvěřitelné nutkání podívat se skrz závěs, ale odolala tomu. Ještě by si jí všiml. Jak by to pak vysvětlila Brumbálovi?
"Postarám se o to." Řekl ještě chladně a s posledním pohledem směrem k závěsu odešel.
Chvíli bylo ticho a pak Brumbál napůl pobaveně poznamenal : "Je vidět, že jste přišla na tajemství hrací skříňky vašeho strýce."
"Promiňte pane, já vážně nechtěla." Řekla zkroušeně, když se vysoukala zpoza závěsu a ocitla se tak opět v pracovně. Natáhla trochu ruku dopředu, tu, v níž svírala skříňku. "Byla to nehoda.."
Brumbál jí pokynul a opět se posadila.
"Kde jsme to skončili? Ach ano, ta fotografie. Jak jste poznala, skrývá mnohá tajemství. Některá zcela zjevná a některá ukrytá pod povrchem."
"Já to nechápu, pane. Jak to, že jsem jí tak podobná?"
"To je jedno z tajemství, na které bude muset najít odpovědi. Pokud vím, Remus vám říkal, v jakém domě se nacházíte. Snad by bylo dobré, kdybyste začala tam." Napověděl jí.
"V domě Blacků, pane?"
"I oni byli vaši vzdálení příbuzní. A co víc, s některými váš otec a strýc chodili do školy."
Přikývla tedy a ještě jednou se podívala na fotografii, pak ji ale podávala zpět Brumbálovi.
"Nechte si ji." Odmítl ji jemně. "Patří vám."
Joe se pak ještě jednou zamyslela.
"Jestli ale můj otec měl bratra, nebylo by možné, že bych spíš našla nějakou zmínku o nich v našem domě, pane?"
Zářivě se usmál. "Je to dost pravděpodobné. Ale než se tam budete moci podívat, bude to chvíli trvat. Měsíc je teprve na začátku." Poznamenal ještě, čímž ji taktně upozornil na to, že Remusovi není dobře.
"Měla bych se hned vrátit." Došlo jí. Když nic neříkal, chtěla vstát, pak se ale zarazila a podívala se ještě jednou na skříňku. "Ale jak to, že jsem věděla, kde se otevírá a zavírá?"
"Naše mysl je velmi důmyslná. Občas objevuje i to, co jsme dávno považovali za ztracené."
"Mohla bych.." zase se zarazila.
Jen přikývl, což bylo výstižnější než tucet odpovědí. Dnešní den byl už tak celý podivný.
"Vážně tomu nerozumím ani trochu."
"Trpělivost Joe, ve správný okamžik to pochopíte. A teď, protože se blíží úplněk, poprosil jsem profesora Snapea, aby připravil pro vašeho přítele další lektvar. Mohu vám jej tedy předat?"
"Bude mi potěšením, pane" řekla mile. Vzala si od něj zmíněný lektvar a uložila jej bezpečně do pláště. "Postarám se o něj."
"O tom nepochybuji." Usmál se ještě. Další cesta letaxem jí přišla už jen jako rutina.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mariana Mariana | Web | 29. září 2007 v 0:23 | Reagovat

Hurá! Jsem ráda, že jsi zase přidala kapitolku. Máš pravdu, jsem na tom závislá :-) Moc se mi to líbí.

Jen mám blbý dotaz. Proč se to jmenuje Chceš být bystrozor? Nějak mi to z textu nevyplývá. Ale jsme nemocná a moje dotazy jsou čím dál blbější.

2 Breila Breila | 29. září 2007 v 0:32 | Reagovat

to je v pořádu..byla to jen slepá narážka na to..že zkoušky musí složit, pokud chce být bystrozor...nebylo to tam řečené přímo...je to spíš z vyplynutí mezi řádky :-)

3 clara pacta clara pacta | 29. září 2007 v 0:34 | Reagovat

takze ona bude dcera strýce..hmm:) dobrá pointa.. hned jsem zvědavější :) díky za přidání kapitolky :)

4 Breila Breila | 29. září 2007 v 0:34 | Reagovat

jo a te%d nevím kdo se ptal....tuhle povídku uveřejňuji i na literu a pentagramu, takže mám i víc jmen...

já vždycky tvrdím, že jsem schizefrenní co se přezdívek týče...ostatní mě ještě oslovují:

Triss, Flow Calipso, Miril, Kraken, Sajuri, a bůhví jak ještě..takže se prosím neděste..když tuzo povídku najdete i jinde.. já vážně moc ráda komentáře :-)

5 Peta Peta | 29. září 2007 v 0:40 | Reagovat

Tak tohle bylo hodne zajimavy, vypada to, jako by Joe byla dcera tech dvou na fotografii.

6 Peta Peta | 29. září 2007 v 0:42 | Reagovat

A jenom upozorneni, tahle kapitola je jen ve sloupecku vlevo, ty nejnovejsi prispevky, ale v Jonap neni ulozena....

7 Breila Breila | 29. září 2007 v 0:44 | Reagovat

Díky.Napraveno...

8 Palinka Palinka | 29. září 2007 v 0:57 | Reagovat

super kapitola a jinak je dobře ,že už je ti dobře:))

9 Giner Giner | 29. září 2007 v 9:59 | Reagovat

bezvadná kapitola:))

10 Jarec Jarec | Web | 29. září 2007 v 10:31 | Reagovat

uzasna kapitola, len mi nejako nejde do suvisu nazov kapitoly s obsahom, kto chce byt bystrozor? jaj to u bolo vysvetlene, ale ja si tiez myslim, ze bude dcerou styce anie svojho domneleho otca

11 Barče Barče | 29. září 2007 v 11:08 | Reagovat

moc pekny a hlavne zajimavy, jestli je vazne dcera strycka (tatinka:)) tak uz vime proc je takova jaka je :)

12 Goddy Goddy | E-mail | Web | 29. září 2007 v 11:43 | Reagovat

bylo to skyto mezi řádky.

Miluju když se věci schovávají mezi řádky! :) Těším se na dlaší díl! :)

13 monteccarlo monteccarlo | 29. září 2007 v 12:44 | Reagovat

bezvadná kapitolka,už se nemůžu dočkat další.ale jinak jsem ráda,že už je ti líp

14 Wyrda Wyrda | Web | 29. září 2007 v 17:56 | Reagovat

Zapomněla jsi na oslovení Bráško =oD

Jinak super kapitolka ;-)

15 assez assez | 29. září 2007 v 19:23 | Reagovat

Bravo! Skvělá kapitola, jsem napnutá! Těším se na další... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama